Lhal 5: Zu Strassburg auf der Schanz

Desátá píseň v této sbírce „Zu Strassburg auf der Schanz“ (ve Štrasburku na cimbuří) začíná velmi barevným klavírním vchodem označeným „jako lidová melodie“ a „napodobující šawm“. 

Jak zdůrazňuje Donald Mitchell, jedná se o typ, který je pro Mahlera velmi charakteristický v jeho vokálním i symfonickém výstupu: pomalá rozlučková píseň nebo pohřební pochod ... Máme relativně jednoduchý příklad tohoto druhu, pozoruhodný zejména pro imitaci klavíru "Schalmei," chalumeau nebo pastevecká dýmka, která láká vojáka, který se stýská po domově, aby v noci plaval na Rýně. V levé ruce je také napodobenina vojenských bubnů, které doprovázejí jeho dopadení, jeho přesvědčení jako dezertéra a pochod k jeho popravě. Mahler výslovně instruuje pravou ruku, aby hrála „jako chalumeau“, a pro levou poznamenává: „Ve všech těch nízkých trylkách má být zvuk tlumených bubnů napodobován pomocí pedálu,“ jasná indikace, že se pohyboval směrem forma písně s orchestrem.

Ke konci je také kuriózní obrat k majorovi, když, stejně jako v mnohem pozdějším „Revelge“, muž oslovuje své soudruhy jako „Brothers“, kteří „projdou odkrýváním“ nebo, jako v projednávaném případě, „vidět mě dnes naposledy, “hlavní režim v kombinaci s neúprosnými pochodujícími rytmy stál za dojemným uznáním odsouzeného muže o němém soucitu a bezmoci jeho bratrů ve zbrani.

Stejně jako všechny písně tohoto žánru i „Zu Strassburg“ žádá vysoký baryton s technikou dostatečně pevnou a pružnou, aby se neztratila pod extrémními a proměnlivými požadavky kladenými Mahlerovými hojnými anotacemi hlasové části, v neposlední řadě je to pp hlas hlavy potřebný pro strašidelnou závěrečnou sekci.

"Na hradbách Strassburgu."

 

Zu Strassburg auf der Schanz

 

Zu Strassburg auf der Schanz,

Da ging mein Trauern an;

Das Alphorn hört 'ich drüben wohl anstimmen,

Ins Vaterland mußt ich hinüberschwimmen,

Das ging ja nicht an.

 

Ein Stunde in der Nacht

Sie haben mich gebracht;

Sie führten mich gleich vor des Hauptmanns Haus,

Ach Gott, sie fischten mich im StRom auf,

Mit mir ist je aus.

 

Frühmorgens um zehn Uhr

Stellt man mich vor das Regiment;

Ich soll da bitten um Pardon,

Und ich bekomm doch meinen Lohn,

Das weiß ich schon.

 

Ihr Brüder allzumal,

Heut 'seht ihr mich zum letztenmal;

Der Hirtenbub ist nur schuld daran,

Mir angetan Das Alphorn,

Das klag ich an.

 

Ihr Brüder alle drei,

Byl jejich euch bitt, erschießt mich gleich;

Verschont mein junges Leben nicht,

Schießt zu, daß das Blut rausspritzt,

Das bitt ich euch.

 

Ó Himmelskönig, Herr!

Nimm du meine arme Seele dahin,

Nimm sie zu dir in den Himmel ein,

Laß sie ewig bei dir sein

Und vergiß nicht mein!

 

Zpráva o pravopisné chybě

Následující text bude zaslán našim editorům: