Charles Stanford (1852-1924). Karikatura Stanfordu od Spy, Vanity Fair (1905).
- Povolání: Dirigent, skladatel.
- Rezidence: Dublin, Lipsko, Berlín, Londýn.
- Vztah k Mahlerovi:
- Korespondence s Mahlerem:
- Narozen: 30. 09. 1852 v Dublinu, Irsko.
- Zemřel: 29. 03. 1924, Londýn, Anglie.
- Pohřben: 02-04-1924 On byl zpopelněn v Golders Green Crematorium dne 02-04-1924 a jeho popel byl pohřben ve Westminsterském opatství následující den (03-04-1924).
Sir Charles Villiers Stanford byl irský skladatel, učitel hudby a dirigent. Stanford, který se narodil v dobře zabezpečené a vysoce hudební rodině v Dublinu, byl vzděláván na University of Cambridge a poté studoval hudbu v Lipsku a Berlíně. Pomohl při zvyšování statusu Cambridge University Musical Society a přitahoval k tomu mezinárodní hvězdy.
Ještě jako vysokoškolák byl Stanford jmenován varhaníkem na Trinity College v Cambridge. V roce 1882, ve věku 29 let, byl jedním ze zakládajících profesorů na Royal College of Music, kde po zbytek svého života učil kompozici. Od roku 1887 byl také profesorem hudby na Cambridge. Jako učitel byl Stanford skeptický vůči modernismu a svou výuku zakládal hlavně na klasických principech, jak dokládá hudba Brahmse. Mezi jeho žáky patřili stoupající skladatelé, jejichž sláva překonala jeho vlastní, jako například Gustav Holst a Ralph Vaughan Williams. Jako dirigent Stanford zastával posty s Bachovým sborem a tříletým hudebním festivalem v Leedsu.
Stanford složil značný počet koncertních děl, včetně sedmi symfonií, ale jeho nejlépe zapamatovanými díly jsou jeho sborová díla pro církevní představení, složená hlavně z anglikánské tradice. Byl oddaným skladatelem opery, ale žádná z jeho devíti dokončených oper nevydržela v obecném repertoáru. Někteří kritici považovali Stanford společně s Hubertem Parrym a Alexandrem Mackenzie za odpovědného za renesanci hudby z Britských ostrovů. Po jeho nápadném skladatelském úspěchu v posledních dvou desetiletích 19. století však byla jeho hudba ve 20. století zastíněna hudbou Edwarda Elgara i bývalých žáků.
Během posledních desetiletí 19. století mu Stanfordovy akademické povinnosti nezabránily v komponování nebo vystoupení. V roce 1885 byl jmenován dirigentem Bach Choir v Londýně, kde vystřídal svého zakládajícího dirigenta Otta Goldschmidta. Funkci zastával do roku 1902. Hans von Bülow dirigoval německou premiéru Stanfordovy irské symfonie v Hamburku v lednu 1888 a práce na něj natolik zapůsobila, že ji krátce nato naprogramoval v Berlíně. Richter ji provedl ve Vídni a Mahler později to provedl v New Yorku.
