1908 Opera New York 23. 12. 1908

Recenze Pitts Sanborn in the Globe

„TRISTAN UND ISOLDE“

Wagnerova nesmrtelná milostná tragédie „Tristan und Isolde“ byla včera večer poprvé v této sezóně představena v Metropolitní opeře. Z obsazení, paní. Fremstad, Mme Homer a pan Blass byli obeznámeni s částmi Isolde, Brangäne a krále Marka. Pan Schmedes a pan Feinhals byli pro naši veřejnost noví v částech Tristan a Kurwenal. Ještě důležitější než tyto podrobnosti je skutečnost, že dirigentem byl Gustav Mahler, který tuto povinnost převzal v Metropolitní opeře poprvé od loňského jara. Štěstí má skutečně metropolitu v držení dvou dirigentů zaslouženě vysoké hodnosti pana Toscaniniho a pana Mahlera. Stejně jako pan Toscanini byl skutečným hrdinou nedávného představení „Götterdämmerung“, tak byl pan Mahler včera skutečným hrdinou „Tristana a Isoldy“. Byl to on, kdo mistrovským čtením orchestrální části dal představení pohlcující zájem, i když ten či onen zpívající herec nebyl ani zdaleka velitelem uspokojivé pozornosti.

Skvělá kvalita čtení „Tristan und Isolde“ pana Mahlera se projevila v metropolitě loni v zimě. Včera opět došlo k pečlivé podřízenosti doprovodu hlasu zpěváků, podřízenosti v souladu s vyjádřeným přáním Wagnera, což umožnilo jasně slyšet text básně (je-li správně vysloven). Současně zde byla neustálá všudypřítomná vitalita, spravedlivý akcent, citlivý ohled na světlo a stín, obratná korelace detailů, která dala orchestru autentickou wagnerovskou funkci komentáře k akci, pokud v prvním dějství posluchači možná pocítili trochu nesvobody a moci, druhá byla stejně pozoruhodná svou vřelostí i jemností. Úctu, v níž si diváci pana Mahlera udrželi, projevil vydatný potlesk, který přivítal jeho vystoupení u dirigentského stolu před zahájením opery.

V tomto představení lze dobře klást důraz na živost orchestrálního dramatu, protože některé důležité vokální pasáže byly zpívány nedostatečně nebo v užším slova smyslu vůbec. Pan Schmedes, který pojednával o Tristanovi, se z nedávné nemoci nezotavil a taková hlasová schopnost, jakou má, byla v útlumu. Některá Isoldina hudba, zejména ve druhém dějství, je pro Mme příliš vysoká. Fremstad. Výsledkem je, že duety Tristan und Isolda, které jsou srdcem a duší této opery, selhaly ve skutečném účinku. Hudba, která leží v jejím přirozeném dosahu Mme. Fremstad zpíval expresivně a často s krásou tónu. Její hlas zněl zvláště dobře v „Liebestodu“. Dramaticky je její Isolda šlechetně koncipována, stejně jako v případě její Brünnhilde, snaha, kterou ji zjevně stojí zpívat hudbu, však do jisté míry narušuje spontánnost a svobodu jejího hraní. Občas také inklinovala k přehnané gestikulaci germánských konvencí, což byla chyba, která nenarušila pochmurnou krásu její Isoldy, jak byla poprvé odhalena téměř před rokem.

Po mnoho let bylo newyorské publikum zvyklé na pana Van Rooye v oblasti Kurwenal. Jeho bylo podivně sympatickým vydáním a zajistilo poslední čin, který stojí za to vidět, i když Tristan hrozil úplným postižením. Včera v noci připadl spoustě pana Feinhalse, aby sledovali, kde pan Van Rooy šlapal ve skladbách „Die Walküre“, „Tiefland“ a „Parsifal“. Pan Feinhals se již ukázal jako vynikající umělec a jeho Kurwenal přidal ještě jeden důkaz své schopnosti. Paní. Homerův hlas zněl v prvním aktu neobvykle silně. Ve druhém zpívala varovnou píseň opravdu dobře. Kočičí dotyky, které přidala ke své zosobnění, ji jen těžko zlepšily. Pan Blass diskrétně využil svého obdivuhodného hlasu v monologu krále Marka. Pan Reiss byl hlavním městem, když zpíval pastýře, ale naopak, když ho bylo slyšet jako mladého námořníka.

Zpráva o pravopisné chybě

Následující text bude zaslán našim editorům: