Část II: Závěrečná scéna z Goetheho Fausta
Druhá část symfonie sleduje příběh závěrečných stádií Goetheho básně - putování Faustovy duše, zachráněné ze spárů Mefistofela, až po její finální výstup do nebe.
Pohyb 2: Lhal 2: Schlussszene aus Goethe's Faust.
Pohyb 2: Lhal 2: Schlussszene aus Goethe's Faust, otevření.
Pohyb 2: Lhal 2: Schlussszene aus Goethe's Faust, Chorus Mysticus.
Pohyb 2: Lhal 2: Schlussszene aus Goethe's Faust, Chorus mysticus, finále.
Pohyb 2: Lhal 2: Schlussszene aus Goethe's Faust, skóre tisku.
zpěváci
- Soprán I: Una poenitentium.
- Soprán II: Magna Peccatrix.
- Soprán: Mater Gloriosa.
- Alto I: Mulier Samaritana.
- Alto II: Maria Aegyptiaca.
- Tenor: Doktor Marianus.
- Baryton: Pater Ecstaticus.
- Basa: Pater Profundus.
- Celková doba trvání: 57:55.
Závěrečná scéna z Goetheho „Fausta“, část II
- Část: 1. Instrumentální úvod
- Poco adagio.
- Skóre stránky: 75.
- Bar: 1.
- Scéna: Instrumentální úvod. Dlouhá orchestrální předehra je e-moll menší a na způsob operní předehry předpokládá několik témat, která zazní v pozdější části hnutí. Expozice začíná téměř v tichu; vyobrazená scéna je scéna skalnatého zalesněného úbočí hor, obydlí poustevníků, jejichž výpovědi zaznívají v atmosférickém sboru doplněném šepoty a ozvěnami.
- Příběh: -
- Trvání: 6:50.
- Část: 2. Instrumentální úvod
- Piu mosso. (Allegro moderato).
- Skóre stránky: 79.
- Bar: 97.
- Scéna: Horská rokle, les, útes, poušť. Svatí Anchorité se ukrývají ve skalních rozštěpech.
- Příběh: -
- Trvání: 3:15.
- Část: 3.
- Wieder langsam.
- Skóre stránky: 86.
- Bar: 167.
- Scéna: -
- Příběh: -
- Trvání: 4:47.
- Sbor a ozvěna: „Waldung, sie schwankt heran".
- Hlasy: Sbor I / II.
Sbor a ozvěna
Waldung, sie schwankt heran,
Felsen, sie lasten pil,
Wurzeln, sie klammern an,
Stamm dicht an Stamm hinan.
Woge nach Woge spritzt,
Höhle, die tiefste, schützt.
Löwen, sie schleichen stumm,
Freundlich um uns herum,
Ehren geweihten Ort,
Heiligen Liebeshort.
- Část: 4.
- Moderato.
- Skóre stránky: 90.
- Bar: 219.
- Scéna: Plachtění nahoru a dolů.
- Příběh: Slavnostní barytonové sólo, hlas Patera Ecstatica, vřele končí, když se klíč změní na dur, když trumpety zní jako „Accende“ téma z části I.
- Trvání: 1:53.
- Pater Ecstaticus: „Ewiger Wonnebrand".
- Hlas: baryton.
Pater Estaticus
Ewiger Wonnebrand
Glühendes Liebeband,
Siedender Schmerz der Brust,
Schäumende Gotteslust!
Pfeile, durchdringet mich,
Lanzen, bezwinget mich,
Keulen, zerschmettert mich,
Blitze, durchwettert mich!
Daß ja das Nichtige
Alles verflüchtige,
Glänze der Dauerstern,
Ewiger Liebe Kern!
- Část: 5.
- Allegro - (Allegro appassionato).
- Skóre stránky: 94.
- Bar: 261.
- Scéna: Severní region.
- Příběh: Poté následuje náročná a dramatická árie pro basy, hlas Patera Profundise, který končí svou mučenou meditaci tím, že žádá o Boží milosrdenství nad svými myšlenkami a osvícení. Opakované akordy v této části připomínají Parsifala Richarda Wagnera.
- Trvání: 4:42.
- Pater Profundus: „Wie Felsenabgrund mir zu Fussen".
- Hlas: Bass.
Pater Profundus
Wie Felsenabgrund mir zu Füßen
Auf tiefem Abgrund lastend ruht,
Wie tausend Bäche strahlend fließen
Zum grausen Sturz des Schaums der Flut
Wie strack, mit eig'nem kräft'gen Triebe,
Der Stamm sich in die Lüfte trägt;
So ist es die allmächt'ge Liebe,
Bildet, ales hegt.
Ist um mich her ein wildes Brausen,
Als wogte Wald und Felsengrund,
Und doch stürzt, liebevoll im Sausen,
Die Wasserfülle sich zum Schlund,
Berufen gleich das Tal zu wässern:
Der Blitz, der flammend niederschlug,
Die Atmosphäre zu verbessern,
Die Gift und Dunst im Busen trug,
Sind Liebesboten, sie verkünden,
Byla ewig schaffend uns umwallt.
Mein Inn'res mög 'es auch entzünden,
Wo sich der Geist, verworren, kalt,
Verquält v pařezu Sinne Schranken,
Scharf angeschloss'nem Kettenschmerz.
Ó, Gotte! beschwichtige die Gedanken,
Erleuchte mein bedürftig Herz!
- Část: 6.
- Allegro deciso. (Im Anfang noch nicht eilen).
- Skóre stránky: 104/105.
- Bar: 384/385.
- Scéna: Nesoucí Faustovu nesmrtelnou podstatu, jak stoupají v horním vzduchu.
- Příběh: Nálada se zesvětluje vstupem andělů a požehnaných chlapců (sborů žen a dětí) nesoucích duši Fausta; hudba zde je možná pozůstatkem scherzo „vánočních her“, které se objevuje v neúspěšném koncepčním plánu čtyř vět. Atmosféra je slavnostní, s vítěznými výkřiky „Jauchzet auf!“ („Radujte se!“), Než výstava skončí postludou, která odkazuje na hudbu „Infirma nostri corporis“ z části I.
- Trvání: 1:03.
- Sbor andělů: „Gerettet ist das edle Glied der Geisterwelt vom Bosen".
- Sbor požehnaných chlapců: „Hande verschlinget euch".
- Hlasy: Sbor I / II, soprán, alt, chlapecký sbor.
Andělé
Gerettet ist das edle Glied
Der Geisterwelt vom Bösen:
Byl jsem strebend sich bemüht,
Den können wir erlösen;
Und hat an ihm die Liebe gar
Von oben teilgenommen,
Begegnet ihm die sel'ge Schar
Mit herzlichem Willkommen.
Požehnaní chlapci
Hände verschlinget euch
Freudig zum Ringverein,
Regt euch und singe
Heil'ge Gefühle drein!
Göttlich belehret,
Dürft ihr vertrauen;
Den ihr verehret,
Werdet ihr schauen.
- Část: 7.
- Molto leggiero.
- Skóre stránky: 110.
- Bar: 436.
- Scéna: -
- Příběh: První fáze vývoje začíná, když se ženský sbor mladších andělů dovolává „šťastné společnosti požehnaných dětí“, které musí nést Faustovu duši k nebi.
- Trvání: 1:53.
- Sbor mladšího anděla: „Jene Rosen aus den Handen".
- Hlasy: sbor I, soprán, alt.
Mladší andělé
Jene Rosen, aus den Händen
Liebend-heiliger Büßerinnen,
Halten uns den Sieg gewinnen
Und das hohe Werk vollenden,
Diesen Seelenschatz erbeuten.
Böse wichen, als wir streuten,
Teufel flohen, als wir trafen.
Statt gewohnter Höllenstrafen
Fühlten Liebesqual die Geister,
Selbst der alte Satans-Meister
War von spitzer Pein durchdrungen.
Jauchzet auf! Es ist gelungen.
- Část: 8.
- Schon etwas langsamer und immer noch massiger - Wie die gleiche Stelle im I. Teil.
- Skóre stránky: 118.
- Bar: 540.
- Scéna: -
- Příběh:
- Trvání: 2:04.
- Dokonalý anděl: “Uns bleibt ein Erdenrest".
- Hlasy: sbor II, soprán, alt, tenor, alt-sólo (alt II).
Dokonalejší andělé
Uns bieibt ein Erdenrest
Zu tragen peinlich,
Und wär 'er von Asbest
Er ist nicht reinlich.
Wenn starke Geisteskraft
Die Elemente
Sich herangerafft,
Kein Engel trennte
Geeinte Zwienatur
Der innigen beiden;
Die ewige Liebe nur
Vermagův zu scheiden.
- Část: 9.
- Im Anfang (die ersten vier Takte) noch byl mezi námi.
- Skóre stránky: 122.
- Bar: 580.
- Scéna: Doktor Marianus v nejvyšší a nejčistší cele ze všech (okouzlen)
- Příběh: Požehnaní chlapci přijímají duši rádi; jejich hlasy spojuje doktor Marianus (tenor), který doprovází jejich sbor, než se vrhnou do nadšeného E dur chvály k Mater Gloriosa, „královně a vládci světa!“. Jak árie končí, mužské hlasy v refrénu odrážejí slova sólisty na orchestrální pozadí violových tremol, v pasáži, kterou La Grange popsal jako „emočně neodolatelnou“.
- Trvání: 1:19.
- Mladší anděl: „Jejich podněcovat soeben nebelnd um Felsenhoh".
- Doktor Marianus: „Hier ist die Aussicht frei".
- Sbor a požehnaní chlapci: „Freudig empfangen wir".
- Hlasy: Sbor I, soprán, alt, tenor, chlapecký sbor.
Mladší andělé
(Ich spür 'soeben,
Nebelnd um Felsenhöh ',
Ein Geisterleben.
Regend sich in der Näh '
(Rozptyl mlhy)
(Seliger Knaben,
Seh 'ich bewegte Schar,)
Los von der Erde Druck,
Im Kreis gesellt,
Die sich erlaben
Am neuen Lenz und Schmuck
Der obern Welt.
Doktor Marianus
Hier ist doe Aussicht frei,
Der Geist erhoben.
Mladší andělé
Sei er zum Anbeginn,
Steigendem Vollgewinn
Diesen gesellt!
Požehnaní chlapci
Freudig empfangen wir
Diesen im Puppenstand;
Také erlangen wir
Englisches Unterpfand.
Löset die Flocken los,
Die ihn umgeben!
Schon ist er schön und groß
Von heiligem Leben.
Doktor Marianus
Dort ziehen Frauen vorbei,
Schwebend nach oben,
Die Herrliche mitterin
Im Sternenkranze,
Die Himmelskönignen,
Ich seh je Glanze.
- Část: 10.
- Semper l'istesso tempo.
- Skóre stránky: 130.
- Bar: 639.
- Scéna: -
- Příběh: -
- Trvání: 4:03.
- Doktor Marianus: „Hochste Herrscherin der Welt!".
- Hlasy: Tenor, sbor I / II.
Doktor Marianus (pokračovat)
Höchste Herrscherin der Welt!
Lasse mich im blauen,
Ausgespannten Himmelszelt
Dein Geheimnis schauen!
Bill'ge, byl des Mannes Brust
Ernst und zart se blaží
Und mit heil'ger Liebeslust
Dir entgegen träget!
Unbezwinglich unser Mut,
Wenn du hehr gebietest;
Plötzlich mildert sich die Glut,
Wie (wenn) du uns befriedest.
Doktor Marianus a sbor
Jungfrau, rein im schönsten Sinn,
Mutter, Ehren würdig,
Uns erwählte Königin,
Göttern ebenbürtig.
- Část: 11.
- Ausserst langsam. Adagissimo.
- Skóre stránky: 139.
- Bar: 780.
- Scéna: Stoupá do zorného pole.
- Příběh: Ve druhé části vývoje je vstup Mater Gloriosa signalizován E dur trvalým harmonickým akordem s harfovými arpeggios hranými na melodii pianissimo houslí, kterou La Grange označuje jako „milostné“ téma. Poté se klíč často mění, protože sbor kajícných žen žádá Mater o slyšení.
- Trvání: 3:52.
- "Dir, der Unberuhrbaren".
- Sbor II / I.
- Sbor kajícníků a una poenitentium: „Du schwebst zu Hohen der ewigen Reiche".
- Hlasy: sbor II, soprán I.
Mater Gloriosa a sbor
Dir, der Unberührbaren,
Ist es nicht benommen,
Daß die leicht Verführbaren
Traulich zu dir kommen.
V die Schwachheit hingerafft,
Sind sie schwer zu retten;
Wer zerreißt aus eig'ner Kraft
Der Gelüste Ketten?
Wie entgleitet schnell der Fuß
Schiefem, glattem Boden!
Sbor kajícných žen s una poenitentium (Gretchen)
Du schwebst zu Höhen
Der ewigen Reiche,
Vernimmt das Flehen,
Du Gnadenreiche!
Du Ohnegleiche!
- Část: 12.
- Fliessend.
- Skóre stránky: 148.
- Bar: 868.
- Scéna: Lukáš VII: 36, Jan IV a Skutky apoštolů.
- Příběh: Následuje sólové prosby Magny Peccatrix, Mulier Samaritany a Maria Aegyptiaca. V těchto áriích je téma „lásky“ dále prozkoumáváno a téma „scherzo“ spojené s prvním objevením andělů se vrací.
- Trvání: 4:58.
- Magna Peccatrix: „Bei der Liebe, die den Fussen".
- Mulier Samaritana: „Bei dem Bronn, zu dem schon weiland".
- Maria Aegyptiaca: „Bei dem hochgeweihten Orte".
- Hlasy: Soprán II, Alto 1, Alto II.
Magna Peccatrix
Bei der Liebe, die den Füßen
Deines gottverklärten Sohnes
Tränen ließ zum Balsam fließen,
Trotz des Pharisäer-Hohnes:
Beim Gefäße, das so reichlich
Tropfte Wohlgeruch hernieder:
Bei den Locken, zemři tak weichlich
Trockneten die heil'gen Glieder.
Mulier Samaritana
Bei dem Bronn, zu dem schon weiland
Abram ließ die Herde führen:
Bei dem Eimer, der dem Heiland
Kühl die Lippe durft 'berühren:
Bei der reinen, reichen Quelle,
Die nun dorther sich ergießet,
Überflüssig, ewig helle,
Prsteny vykoupat všechny Welten fließet.
Maria Aegyptiaca
Bei dem hochgeweihten Orte,
Wo den Herrn muž niederließ:
Bei dem Arm, der von der Pforte,
Varovat mich zurücke stieß,
Bei der vierzigjähr'gen Buße,
Der ich treu ve Wüsten blieb:
Bei dem sel'gen Scheidegruße,
Den im Sand ich niederschrieb.
Všichni tři
Die du großen Sünderinnen
Deine Nähe nicht verweigerst,
Und ein büßendes Gewinnen
In die Ewigkeiten steigerst:
Gönn 'auch dieser guten Seele,
Die sich einmal Nur vergessen,
Die nicht ahnte, daß sie fehle
Dein Verzeihen angemessen!
- Část: 13.
- Una penitentium: „Neige, neige, du Ohnegleiche“.
- Skóre stránky: 164.
- Bar: 1093.
- Scéna: Prosba o Pannu.
- Příběh: Tyto dva motivy převládají v trojici, která následuje. Žádost o matku jménem čtvrtého kajícníka, Faustova milence, kdysi známého jako Gretchen, která přišla prosit o duši Fausta.
- Trvání: 0:53.
- Una penitentium: „Neige, neige, du Ohnegleiche".
- Hlasy: Soprán I.
Una poenitentium
Neige, neige,
Du Ohnegleiche,
Du Strahlenreiche,
Dein Antlitz gnadig meinem Glück!
Der früh Geliebte,
Nicht mehr Getrübte,
Er kommt zurück.
- Část: 14.
- Unmerklich frischer werden.
- Skóre stránky: 171.
- Bar: 1138.
- Scéna: Krouží blízko.
- Příběh: Po Gretchenině prosbě, sólu „průzračné krásy“ podle Kennedyho slov, sestupuje atmosféra tiché úcty.
- Trvání: 3:24.
- Blahoslavení chlapci: „Er uberwachst uns schon".
- Una poenitentium: „Vom edlen Geisterchor umgeben".
- Hlasy: Chlapecký sbor, sbor II, soprán, soprán I.
Požehnaní chlapci
Er überwächst uns schon
An mächt'gen Gliedern,
Divný treuer Pflege Lohn
Reichlich erwidern.
Wir wurden früh entfernt
Von Lebechören;
Dochův klobouk gelernt,
Er wird uns lehren.
Una poenitentium
Vom edlen Geisterchor umgeben,
Wird sich der Neue kaum gewahr,
Er ahnet kaum das frische Leben,
Takže gleicht er schon der heil'gen Schar
Sieh, wie er jedem Erdenbande
Der alten Hülle sich entrafft,
Und aus ätherischem Gewande a,
Hervortritt erste Jugendkraft!
Vergönne mir, ihn zu belehren,
Noch blendet ihn der neue Tag!
- Část: 15.
- Sehr langsam. Hymnenartig (Ungefahr im selben Zeitmass weiter).
- Skóre stránky: 184.
- Bar: 1249.
- Scéna: Foukání v adoraci.
- Příběh: Mater Gloriosa poté zazpívá pouze své dvě linie, v úvodním klíči symfonie Es dur, což umožňuje Gretchen vést duši Fausta do nebe. Poslední epizodou vývoje je hymnusové tenorové sólo a sbor, ve kterém doktor Marianus vyzývá kajícníky, aby „Gaze aloft“. Následuje krátká orchestrální pasáž, bodovaná u excentrické komorní skupiny skládající se z pikoly, flétny, harmonia, celesty, klavíru, harfy a smyčcového kvarteta. To funguje jako přechod do finále, Chorus Mysticus, který začíná v E-dur téměř nepostřehnutelně - Mahlerova notace je zde Wie ein Hauch, „jako dech“. Zvuk stoupá postupně, jak se sólové hlasy střídavě spojují nebo kontrastují s refrénem. Jak se blíží vyvrcholení, mnoho témat se opakuje: téma lásky, Gretchenina píseň, Accende z části I.
- Trvání: 7:16.
- Mater Gloriosa: „Komm! hebe dich zu hohern Spharen!".
- Doktor Marianus: „Blicket auf zum Retterblick, všechny nové Zarten".
- Hlasy: soprán, tenor, sbor II / I, chlapecký sbor.
Mater Gloriosa
Komm! Hebe dich zu höhern Sphären!
Wenn er dich ahnet, folgt er nach.
Pěvecký sbor
Komm!
Doktor Marianus
Blicket aut zum Retterblick,
Alle reuig Zarten,
Euch zu sel'gem Glück
Dankend umzuarten!
Werde jeder bess're Sinn
Dir zum Dienst erbötig;
Jungfrau, Mutter, Königin,
Göttin, bleibe gnädig!
- Část: 16.
- Sehr langsam beginnend.
- Skóre stránky: 209.
- Bar: 1449.
- Scéna: -
- Příběh: Nakonec, jak sbor uzavírá „Věčné ženství nás táhne vysoko“, do zákulisí mosaz znovu vstupuje s posledním pozdravem na motiv tvůrce Veni, aby symfonii zakončil vítězným rozmachem.
- Trvání: 5:43.
- Chorus mysticus: „Alles Vergangliche ist nur ein Gleichnis".
- Hlasy: Sbor I / II, soprán I / II, alt I / II, tenor, baryton, bas, chlapecký sbor.
Chorus Mysticus
Alles Vergängliche
Ist nur ein Gleichnis;
Das Unzulängliche,
Hier wird's Ereignis;
Das Unbeschreibliche,
Hier ist je getan;
Das Ewig-Weibliche
Zieht uns hinan.
