Klavír jeho dědečka Abraham Herrmann (1807-1868). Umístění: Dům Abraham Herrmann I (dům č. 203). V podkroví našel Gustav skladovací piano a začal dělat hudbu.
Vopaterny klavír. Umístění: 1860-1872 Dům Gustava Mahlera Jihlava - Znojemská ulice č. 4/1089 (Pirnitzer Gasse č. 265). Koupil Bernard Mahler (1827-1889) pro jeho syna Gustava Mahlera.
Křídlo. Postavil Conrad Graf, Vídeň, c. 1836. Vlastnil Gustav Mahler.
Křídlo. Postavil Conrad Graf, Vídeň, c. 1836. Vlastnil Gustav Mahler.
Proč by byl zájem o klavír skladatele, masově vyráběný a anonymní? Může nám toho hodně říci o tom, jak skladatel pracoval, například Mahlerovo piano, i když ho koupil z druhé ruky, ukazuje, jak vyměnil kryty kladiva a do spodního registru přidal proužky olova, aby mohl mít více perkusivní zvuk. Více však svědčí o tom, že jeho klavírní tvorba odpovídá omezením nástroje. Měl malý rozsah 6 ½ oktáv (moderní klavír má 7 oktáv plus 4 klávesy (88 kláves)) a navzdory zakoupení novějšího klavíru spadá veškerá jeho klavírní hudba do menšího rozsahu jeho Grafu, psal spolu se svým originální piano v jeho mysli.
Navzdory své úspěšné kariéře nebyl Gustav Mahler na tom dobře až do svého sňatku s Almou Schindlerovou v roce 1902. Není proto divu, že dříve vlastnil klavír, který by v té době byl považován za velmi „z druhé ruky“. Alec Cobbe (Cobbe Foundation) koupil tento nástroj v roce 1993 od Mahlerovy vnučky Marina.
Klavír. 1893-1896 Hotel Zum Hollengebirge (skládající se chata). (Boffert, Vídeň?)
Cestovní piano. Minimus Malland. Vídeňská státní opera. Hrál Gustav Mahler.
Křídlo. Postavil Bluthner (Německo). Vlastnil Gustav Mahler.
Blüthner patří mezi velké čtyři výrobce klavírů a mezi umělce, kteří si na Blüthnerových klavírech obzvlášť oblíbili, patří Willhelm II, císař Franz Joseph I., Johannes Brahms, Gustav Mahler, Liberace, Béla Bartók, Claude Debussy, Dodie Smith, Max Reger, Richard Wagner, Johann Strauss, Petr Iljič Čajkovskij, Dmitrij Šostakovič a Sergej Rachmaninov.
Julies Bluthner vytvořil svou klavírní dílnu v roce 1853 za pomoci tří zkušených řemeslníků. Do roku 1900 se Bluthner stal největším výrobcem klavírů v Německu a ročně vyrobil přes 5000 XNUMX klavírů. Bluthner vytvořil některé nové mechaniky pro jejich nástroje, jako je Aliquot String, čtvrtá struna, která vibrovala a byla vyladěna unisono, spolu s kladivy s úhlem řezu a kulatá rezonanční deska vytvořila jedinečný zvuk pro všechna piana Bluthner. Bluthner vyrobil čtyři typy pianin s přímým napínáním, přetlačení; přetažený, přetlakový; přímý navlečený tlumič a přetažený přes tlumič.
Lipsko - bývalá továrna na klavír Blüthner: S pomocí tří zaměstnanců zahájil Julius Blüthner v roce 1853 výrobu klavírů v dílně na rohu dnešních Käthe-Kollwitz-Straße a Friedrich-Ebert-Straße. Podnik měl expandovat tak rychle, že do roku 1864 bylo v areálu nutné postavit další dvě budovy (společnost Blüthner mezitím pozemek koupila). Měl následovat další rozvoj továrního komplexu. Zpráva městské správy z roku 1878 potvrzuje růst společnosti na největší podnik v Lipsku se 450 zaměstnanci. Za těchto prvních 14,000 let bylo vyrobeno celkem 25 XNUMX nástrojů.
Ve stejném roce nechal Blüthner v areálu továrny postavit velkou halu, která měla sloužit jak jako showroom pro různé vyráběné modely, tak jako koncertní sál. Vybledlý nápis Eingang zum Blüthner-Saal (vchod do Blüthner Hall) lze dodnes vidět na Friedrich-Ebert-Straße 67.
V 19. století bylo Lipsko jedním z předních center výroby klavíru. Kolem roku 1890 sídlilo ve městě nebo v jeho okolí přes dvacet firem, například Feurich, Förster, Irmler, Schimmel a Zimmermann.
Během druhé světové války byl tovární komplex Blüthner téměř zničen. Vila zakladatele firmy a bývalé sídlo ve Friedrich-Ebert-Straße 71 však měly bombardování přežít; s výnosy z prodeje vily mohli Blüthnerovi potomci znovu zahájit činnost společnosti v nových prostorách ve městě.
